Učení psa na místo

Proč má mít pes svoje místo

Je dobré, aby měl pes někde svoje místo – svůj pelech, svoje „doupě“. A to minimálně z těchto dvou důvodů:

  1. Mít svoje útočiště a místo, kde můžeme spočinout a oddychnout si, je přirozená potřeba. My lidé máme v ložnici postel, v obývacím pokoji gauče a křesla, za stolem židle. Pes by měl také rád místo, kde se může uvelebit. Já osobně praktikuji to, že pes má svůj pelech v každé místnosti, ve které má důvod se zdržovat.
  2. Pobyt v pelechu je vhodným nekompatibilním chováním k různým nežádoucím činnostem. Nekompatibilní chování je chování, které se vzájemně vylučuje s jiným a je to tedy jedna z technik, jak se vypořádat s nežádoucím chováním. Pes, který je ve svém pelechu – nežebrá u stolu; neskáče na návštěvu; nezavazí při stěhování nábytku; neleží v naší posteli nebo gauči (pokud nám do vadí); apod.

Pokračovat ve čtení „Učení psa na místo“

Co je to výchova – z pohledu potřeb psa

Podle mé definice je výchova proces, který má dva cíle:

  1. Naučit psa jak si naplnit své přirozené potřeby takovým chováním, které je přijatelné z našeho lidského pohledu. Příklad: štěně má přirozenou potřebu trénovat si zuby a čelisti. Úlohou výchovy je naučit psa, co kousat.
  2. Naučit psa takové chování, kterým se naplní potřeba/požadavek člověka – majitele. Příklad: Pes „od přírody“ nemá potřebu zůstat doma sám. Člověk ale tento požadavek na psa v reálném praktickém životě občas mít bude. Úlohou výchovy je psa včas systematicky připravit tak, aby to bral jako přirozenou součást svého života.

Podívejme se v tomto článku zblízka na první aspekt – na výchovu z pohledu potřeb psa.
Pokračovat ve čtení „Co je to výchova – z pohledu potřeb psa“

Nepříjemnosti (averzní podněty, fyzické korekce…) ve výchově a tréninku – ano či ne?

V jednom z předcházejících článků jsem se zaobíral používáním pamlsků ve výchově a tréninku. V tomto článku uvádím svůj pohled na “druhý břeh řeky” a sice na používání fyzických korekcí, nepříjemností, trestů… Pokračovat ve čtení „Nepříjemnosti (averzní podněty, fyzické korekce…) ve výchově a tréninku – ano či ne?“

Pejskař – člověk kreativní

My pejskaři jsme velmi kreativní. A v čem přesně? V popisování našich psů nejrůznějšími přídavnými jmény a přívlastky. Na vrcholu žebříčku nejčastěji používaných najdeme: dominantní, tvrdohlavý, vyčůraný, neposlušný, rozmazlený, hajzlík, hovado… Občas se stane, že náš pes je například i „úplně blbý“.

Obvykle nejkreativnější jsme, když se nám nedaří našeho psa něco naučit, anebo odnaučit. Zkrátka, když se pes neprojevuje podle našich představ. Pokračovat ve čtení „Pejskař – člověk kreativní“

Co je třeba zohlednit v rámci řešení problémového chování

Dr. Ian Dunbar na jedné přednášce vyslovil zajímavé porovnání mezi zdravotními problémy a problémy s chováním. Když léčíme nějakou nemoc, většinou stačí odstranit jednu příčinu (například nějakou bakterii) a s ní odstraníme více příznaků – například zvracení, bolest hlavy, teplotu…

Když však chceme změnit určité chování, bývá situace často přesně opačná. Musíme odstranit více příčin, abychom odstranili jeden „vnější příznak“. Za problematickým chováním se tedy často skrývá celá mozaika příčin. Některé díly skládačky se mohou na problému podílet větší, jiné menší mírou. Pokračovat ve čtení „Co je třeba zohlednit v rámci řešení problémového chování“

DOGmata – anebo doktríny ve světě pejskařů

V každé oblasti existují fakta a existují názory. Klasické podmiňování je fakt. To, jestli pes smí nebo nesmí spát v posteli, není věcí faktu, ale názoru. Každý má vlastní zkušenost a má právo na svůj názor – to je jasné. Problém však může nastat, když názor někoho, kdo je autorita v oboru, zlidoví a začne se prezentovat jako fakt. Pokračovat ve čtení „DOGmata – anebo doktríny ve světě pejskařů“