Počet zobrazení: 1 516

Nejednomu pejskařovi se může stát, že při výchově a tréninku svého psa sklouzne k následujícímu uvažování:

  • Co je odměna? -> pamlsek
  • Kdy se pes učí? -> když jsme na cvičáku

V tomto článku se podíváme na to, k jakým nepříjemnostem to může vést a jak se jim můžeme vyhnout.

Za prvé – pokud za odměnu považujeme jen pamlsek, můžeme se dopracovat ke stavu, kdy – v lepším případě bude pes správně reagovat, jen když budeme mít pamlsky. V horším případě se nám některé věci nepodaří naučit, protože hodnota pamlsku je relativní a jsou situace, kdy pro psa odměnou není.

Za druhé – pokud trénujeme jen na cvičáku, může se stát, že některé věci budeme mít nacvičené spolehlivě v prostorách cvičáku, ale v běžném praktickém „provozu“ to už nemusí být tak dobré.

Příkladem může být takovýto scénář – pes poskakuje, protože se těší na procházku. Majitel mu nasadí obojek, připne vodítko a následně se na napnutém vodítku nechá dotáhnout na psí louku. Toto se opakuje den co den. Potom přijde majitel na cvičák, kde se snaží odnaučit psa skákat a tahat na vodítku. Tam se to částečně podaří, ale v běžném provozu se to vrátí do starých kolejí.

Myslím si, že je dobré osvojit si motto z nadpisu článku – celý svět je cvičiště a celý svět je odměna. Co to znamená?

Svět je odměnou = odměna je to, co pes v dané chvíli chce. Když se pes těší na procházku, je mu odměnou to, že mu nasadíme obojek a připneme vodítko. Když se pes chce dostat za dveře, je mu odměnou to, že je otevřeme. Když s námi chce interagovat, je mu odměnou naše pozornost a mazlení. Když si chce hrát se psy, je mu odměnou odepnutí z vodítka. A tak dále. Jedná se o tzv. „environmentální odměny“, nebo v angličtině i „life rewards“.

Svět je cvičištěm = pes se neučí jen tehdy, když my chceme. V každém okamžiku, v každé situaci, se pes učí o následcích svého chování a vytváří si asociace mezi událostmi a podle toho se i potom chová. Chování je ovlivňované neustále. Nemůžeme se tedy omezit jen na cvičák a po zbytek času zapomínat, že pes se učí kontinuálně.

Je vhodné osvojit si zvyk dělat během celého života hodně krátkých tréninků – klidně několik sekundových – namísto občasného dlouhého tréninku. Každé vítání se se psem, každý odchod na procházku, každé puštění z vodítka, každá možnost očichat si jiného psa, každé podávání žrádla, je příležitostí k posilnění žádoucích vzorců chování. Ve výsledku to znamená, že trénujeme na mnohých místech, v mnohých kontextech a používáme efektivně odměny. Staneme se „bránou“ k dobrým věcem. „Poslušnost“ se pro psa stane efektivním nástrojem, jak se dostat k dobrým věcem. Dávejme si pozor, za jaké chování psovi zpřístupníme to, co chce.

Praktické příklady, jak použít environmentální odměnu – když pes napne vodítko, protože si chce něco očichat, zastavte. Když vodítko uvolní, vyslovte slovní pochvalu a dejte volno – necháme psa očichat to, co chtěl. Pes dosáhl, čeho chtěl chováním, které nám vyhovuje. Anebo když pes během procházky zahne doleva, vy zahněte doprava a zavolejte „ke mně“. Když pes přijde, dejte mu volno a pokračujte směrem, kterým chtěl jít váš pes původně. Pes jde směrem, kterým chtěl a dosáhl toho tak, že poslechl. Pes se učí, že poslušností neztrácí věci, které ho zajímají, ale naopak, že je to prostředek, jak je získat.

Pes by se neměl dostávat ke svým cílům přímo prostřednictvím nežádoucího chování. Je vhodné, abychom cíle psa „vyměnili za poslušnost“. Zprostředkováváme psovi dobré věci za chování, které nám vyhovuje.