V oblasti výcviku psů existuje mnoho různých tréninkových technik, výcvikových pomůcek, vědeckých faktů, názorů a domněnek. Proto existují různé myšlenkové proudy s více či méně radikálními zastánci, kteří mezi sebou navzájem nesouhlasí ve věcech jako například postavení psa v lidské společnosti, používání trestů anebo pamlsků při tréninku. Na této stránce popisuji svůj pohled na problematiku tréninku a výchovy, ke kterému jsem na své dosavadní cestě dospěl.
1. Nepovažuji se za člena žádné existující filozofické skupiny
Dospěl jsem k závěru, že každý myšlenkový proud je příliš omezující a pokud je člověk sám k sobě upřímný, tak zjistí, že nepatří do žádné existující „škatulky“. Podstatné je snažit se vzít si to dobré, smysluplné a funkční bez ohledu na to, do jaké filozofické školy to patří a aplikovat to správným způsobem ve správné situaci.
2. Nic není automaticky „špatné“ nebo „dobré“
Když se chceme vyrovnat s určitou situací, vždy může existovat více cest. Každý postup může být potenciálně ten nejlepší – v závislosti na kritériích, podle kterých hodnotíme. Například určitý způsob může být lepší, protože je pochopitelnější a jednodušší pro majitele psa, jiný může být lepší, protože při něm existuje nižší pravděpodobnost vzniku nechtěných vedlejších účinků. Jeden způsob může být rychlejší, jiný může být bezpečnější a podobně.
Ani žádná výcviková pomůcka není automaticky dobrá nebo špatná. Dobré nebo špatné (správné nebo nesprávné) může být jen použití v dané situaci. Je to jako s ohněm – je dobrý jako zdroj tepla a světla, ale už není tak dobrý, když nám vyhoří dům. Přitom stále jde o ten stejný nástroj, oheň, až konkrétní použití tohoto nástroje dělá nástroj nápomocným nebo škodlivým.
Samozřejmě existují určité pomůcky, které nepoužívám nebo které bych nikomu nedoporučil použít z určitých konkrétních důvodů. Co se snažím říct je, že není potřebné nikoho odsuzovat a kritizovat jen na základě výcvikových pomůcek, které používá za předpokladu, že trenér ví, co dělá a že je použití dané pomůcky opodstatněné.
3. Princip je důležitější než metoda
Principy jsou důležitější než metody a nástroje, protože metody a nástroje jsou založené na určitých principech. Pokud pochopíme princip, potom aplikujeme metodu anebo použijeme pomůcku správně s vyšší pravděpodobností. Můžeme objektivně vyhodnotit jejich možná rizika a vedlejší účinky a zvolit nejvhodnější metodu pro konkrétní situaci s ohledem na fyzickou i psychickou pohodu psa.
Co nemám rád je, když trenér ignoruje empirická fakta, neví, co dělá, nerozumí principu na pozadí a neuvědomuje si, případně nepřiznává možné vedlejší efekty dané metodiky anebo tréninkové pomůcky.
4. Vzdělání a poznání
Dalším důležitým aspektem mé filozofie je být si vědomý a pracovat s přírodními zákonitostmi a vědeckými poznatky a ne je ignorovat. Primárně mám na mysli zákonitosti biologického vývoje psa domácího, zákonitosti socializace a habituace; stres, jeho příznaky, způsob jakým psi vnímají svět okolo svými smysly, které se liší od našich. Myslím si, že je škoda pro psa i trenéra, když si trenér například vysvětluje nedostatečnou socializaci a habituaci (a následnou nesoustředěnost psa) jako neposlušnost, nedostatek respektu apod. Praktické zkušenosti jsou velmi důležité, ale kontinuální vzdělávání se je rovněž důležité.
5. Celoživotní vzdělávání
Kynologie a věda, uplatňovaná v oblasti tréninku a modifikace chování, se stále posouvá dopředu a vznikají tak nové poznatky, tak jako v každé jiné oblasti. Profesionální trenér by se měl snažit kontinuálně se vzdělávat a udržovat si svoje vědomosti aktuální. Nikdo není dokonalý a nikdo nezná všechny odpovědi. Proto se snažím neustále se učit prostřednictvím různých seminářů, kurzů a čtením knih. Snažím se přiznat si a pracovat na svých nedostatcích a zachovat si otevřenou mysl různým názorům a přístupům – za předpokladu, že mi dávají smysl.
Víc se můžete dozvědět v části Vzdělání & Praxe.
