Počet zobrazení: 1 540

Pes sa učí tzv. kontextově. Znamená to, že když psa učíme například „zůstaň“ :

  • doma na zahradě
  • po dobu 30 sekund
  • na vzdálenost 3 kroky

tak se pes neučí, že zůstaň je zůstaň vždy a všude, ale učí se, že zůstaň znamená, že když se vzdálíme na 3 kroky na 30 sekund, tak má počkat a to jen na zahradě.

Když se najednou vzdálíme na 10 kroků nebo odejdeme od psa na minutu a nebo budeme chtít, aby zůstal na místě v restauraci, pravděpodobně „zůstaň“ nesplní. Z tohoto důvodu je potřebné trénovat postupně na různých místech a pozvolna zvyšovat kritéria cviku tak, aby docházelo ke zgeneralizování daného cviku.

Schopnost generalizovat je individuální pes od psa, ale psi ve všeobecnosti nemají tuto schopnost příliš rozvinutou. V praxi to tedy znamená, že poslušnost a výkon psa může různě kolísat a že v různých prostředích se může pes chovat různě.

Karen Pryor zmiňuje ve své knize „Svého psa nestřílejte“ (Práh, 2011, str. 61) v této souvislosti pojem „syndrom nové nádrže“ pocházející z oblasti tréninku delfinů – zvíře často nezvládá už natrénovaný cvik po přemístění do nové nádrže. Taky píše: „Je důležité si uvědomit, že nadávat sobě nebo ostatním za chyby v již zvládnutém chování v nové situaci je špatný trénink.“

Co s tím v praxi? Já osobně praktikuji následovné: Mám určitou množinu základních cviků, které by se daly označit jako „malá násobilka“. Když přijdu na nové místo, či už během výletu, anebo při cestování, tak si najdu chvilku a tuto malou násobilku se psem zopakuji. V podstatě se stane to, že pes si řekne: „Aha, jsme na novém místě, ale platí tu stejná pravidla“. Osvěžením této malé násobilky se zvýší pravděpodobnost toho, že pes v novém prostředí bude reagovat na pokyny správně a z dlouhodobého pohledu se tím zvyšuje schopnost psa generalizovat.

Moje malá násobilka zahrnuje primárně cviky na pozornost (oční kontakt), na chůzi na uvolněném vodítku a odložení (zůstaň). Jednotlivé cviky budou předmětem samostatných článků a videí.