Pejskař – člověk kreativní

My pejskaři jsme velmi kreativní. A v čem přesně? V popisování našich psů nejrůznějšími přídavnými jmény a přívlastky. Na vrcholu žebříčku nejčastěji používaných najdeme: dominantní, tvrdohlavý, vyčůraný, neposlušný, rozmazlený, hajzlík, hovado… Občas se stane, že náš pes je například i „úplně blbý“.

Obvykle nejkreativnější jsme, když se nám nedaří našeho psa něco naučit, anebo odnaučit. Zkrátka, když se pes neprojevuje podle našich představ.

Málokdo řekne: „Hmm, používám nesprávnou metodu“. Spíš řekneme: „Ten pes je tvrdohlavý!“.

Málokdo řekne: „Svého psa jsem nedostatečně anebo nesprávně socializoval“. Spíš řekneme: „Ten můj pes, to je taková bázlivka“ anebo „Pche, to je takový strašpytel“. V případě agresivních projevů by to byl „hajzlík“ anebo „dělá machra“.

Málokdo řekne: „Nedaří se mi přijít na to, jak svého psa motivovat“. Spíš řekneme: „Je hrozně neposlušný!“.

Musím říct, že kreativita je pro práci se psem nepochybně důležitá. Avšak spíš než ve vymýšlení nejrůznějších přídavných jmen  a přívlastků, buďme kreativní ve výchovných metodách. Spíš než být kreativní ve vymýšlení popisu problému, buďme kreativní v hledání řešení.

Nový evoluční stupeň člověka – pejskař, člověk kreativní. Zdroj původního obrázku: commons.wikimedia.org, upravil autor článku

Praktickým problémem totiž je, že takové popisy nám často „zatemní mysl“ a znemožní nám podívat se na situaci objektivně a tedy i najít řešení.

Příklad:
Jestliže si řekneme: „Můj pes je neposlušné hovado“ – jaké je řešení? Co na to poradit?

Pokud se však zamyslíme a objektivně vyhodnotíme, co nás trápí a řekneme si: „Můj pes poruší povel „zůstaň“, když uslyší pískací hračku.“ – to už je něco, s čím se dá pracovat, co se dá nacvičovat.

Taktéž se nám může stát, že pokud si psa označíme jako „frajírka, co dělá machra“, tak s ním tak i budeme pracovat. Budeme na něj zlí, budeme z práce s ním otrávení. Když se však budeme soustředit na chování jako takové a pokusíme se zapomenout na naše subjektivní názory na to, jaký pes je nebo není, bude se nám lépe pracovat. Trenér psů Michael D´Abruzzo z K9-1 to označuje jako „attitude problem“ – problém s přístupem. Čím víc budeme psa „nálepkovat“ a méně se soustředit na chování jako takové, tím je vyšší šance, že zvolíme k výchově a tréninku nesprávný přístup.

10 (100%) 2 votes

Napsat komentář