Podmiňování – úvod

Učení je proces, kterým jedinec může zmodifikovat svoje existující chování, nebo získat nové vzorce chování. Pokud by živočich neměl schopnost učit se,  musel by si vystačit se svojí geneticky získanou „sadou“. Učení umožňuje přizpůsobovat se v průběhu života svému okolí.

Důležitá forma učení, společná mnohým živočichům, se nazývá podmiňování.

Existují dva typy podmiňování:

• Klasické – Učení se, že určité události spolu souvisí/následují po sobě. Učící se subjekt je pasivní – učí se o okolních podnětech a událostech, jejichž výskyt nebo souvislost nijak aktivně neovlivňuje. Hlavní představitel výzkumu tohoto typu učení je ruský vědec I. P. Pavlov.
• Operační/operantní/instrumentální – Učení se o následcích svého chování. Učící se subjekt je aktivní – učí se, jak svým chováním ovlivňovat svoje okolí. Hlavní představitel výzkumu tohoto typu učení je americký vědec B. F. Skinner.

Klikr – tréninková pomůcka, která funguje díky zákonitostem klasického podmiňování. Shaping, jedna z technik výcviku, při které klikr můžeme použít, zase funguje díky zákonitostem operantního podmiňování. Oba typy podmiňování se vždy překrývají a trénink vždy kombinuje oba principy.

Každému typu bude věnovaný samostatný článek. Teď se podívejme na podmiňování ve všeobecnosti a na některé základní termíny.

Nepodmíněné reakce

Jsou věci, které není třeba se učit. Pes se nemusí učit, že když ucítí žrádlo, má začít slintat – je to reakce, která je vrozená. Vrozené reakce se označují jako nepodmíněné reakce. Podněty, které tyto reakce vyvolávají, se označují jako nepodmíněné podněty.

Tedy například:

Podmíněné reakce

Na druhé straně existují věci, které se musí naučit nějakou zkušeností. Štěně, které poprvé vidí vodítko, na něj nijak zvlášť nereaguje (pokud nebereme do úvahy očichávání a jiné projevy zkoumání). Vodítko je zkrátka něco neutrálního, něco, na co organizmus psa přirozeně nereaguje. Je to tzv. neutrální podnět.

Stačí však vzít psa několikrát na procházku a nepotrvá dlouho, že se pes bude těšit ven, když majitel vezme vodítko do ruky. Pes se naučil, že vodítko znamená vycházku. Z neutrálního podnětu se stal podmíněný podnět a reakce na něj se nazývá podmíněná reakce.

Tedy:

Vodítko (neutrální podnět) se stalo signálem pro procházku. Nyní je to vodítko (podmíněný podnět), které vyvolává (podmíněnou reakci) projevy radosti.

Anebo:

Zvuk sáčku (neutrální podnět) se stane signálem pro jídlo. Nyní je to zvuk sáčku (podmíněný podnět), který vyvolává (podmíněnou reakci) slintání a projevy radosti a očekávání.

Shrnutí a závěr

Podtrženo – sečteno, podmiňování je proces, kterým organizmus začne nějak konkrétně reagovat na předtím neutrální podnět. Je to vytváření asociací událost – událost anebo chování – následek a s tím související úprava svého chování. Například zvuk „sedni“, který je pro psa od přírody nezajímavý a neutrální, se správným postupem a kombinací klasického a operantního podmiňování změní na signál, po kterém si pes sedne.

Znalosti principů podmiňování jsou nápomocné k tomu, abychom lépe chápali, proč pes reaguje tak, jak reaguje. Případně, proč nereaguje na některé signály tak, jak bychom chtěli.

Všechny možné techniky, metodiky a pomůcky pro trénink, seznamování psa s okolním světem, řešení fobií a podobně, fungují a stojí na kombinaci principů klasického a operantního podmiňování. Jejich znalost nám tedy umožní chápat, co se děje „na pozadí“ a proč určitá technika nebo pomůcka funguje.