Tahání na vodítku 4 – cvičení a rutiny pro zlepšení chůze na vodítku

V této části seriálu o tahání na vodítku se dozvíte několik cvičení a rutin pro zlepšení chůze na volném vodítku.

Následování tahu

Aby pes netahal, potřebujeme u něho vytvořit podmíněný reflex:

  1. Cítím napnuté vodítko
  2. Zpomalím a jdu směrem k tahu, ne proti tahu

Cvičení bude vypadat následovně:

  1. Psa připneme na vodítko
  2. Vyvineme mírný tah vodítkem
  3. Pes bude pravděpodobně nejdřív vyvíjet protitah
  4. Časem začne tah vodítka následovat – čímž se vodítko uvolní. Dáme mu patřičně najevo, jak moc nás to potěšilo.

Pohybujeme se různě sem-tam, různě měníme směr tahu vodítka. Děláme otočky směrem od psa a směrem k psovi.

Čím víc budeme toto trénovat, tím víc se upevní a zautomatizuje chování „netahám“. Tím pádem pes bude automaticky přibrzďovat, když začne pociťovat tah vodítka.

Psa učíme taktéž zvukový signál, který bude znamenat „následuj mě“. Můžeme použít například „mlasknutí“ ústy, anebo něco podobného – měl by to však být unikátní zvuk pro toto konkrétní použití. Nacvičujeme například tak, že tento zvuk postupně zapojujeme mezi krok 3 a 4. Psa si budeme moct přibrzďovat i pomocí tohoto zvuku ještě předtím, než vodítko napne.

Pro další studium: zvukový signál pro „následuj mě“ se využívá i při metodě norské cvičitelky Turid Rugaas a můžete si ji nastudovat v její knize Tahání na vodítku.

Červená – zelená

Principem cvičení je, že učíme psa, že napnuté vodítko znamená stop – červená na semaforu a naopak uvolněné vodítko znamená zelenou. Můžeme postupovat například následovně:

  1. V určité vzdálenosti od psa postavíme objekt, ke kterému se pes chce dostat. Může to být něco k jídlu, hračka nebo figurant, se kterým se pes chce přivítat – důležité je, aby to bylo něco, k čemu se bude pes chtít dostat – bude to cíl.
  2. Pes je na vodítku a jakmile vodítko uvolní, vyrazíme směrem k cíli. Prověšené vodítko = zelená na semaforu.
  3. Jakmile se vodítko napne, zastavíme. Napnuté vodítko = červená na semaforu. Případně můžeme psa i „penalizovat“ několika kroky dozadu.
  4. Pokračujeme tímto způsobem až k cíli.

Princip červená-zelená byl již zmiňován v článku o základech práce s vodítkem.

All-or-none (anebo – jak jsem si cvičení přejmenoval já – „chci-nechci“)

Tomuto univerzálnímu cvičení bude věnovaný samostatný článek i video. Podívejme se však i v rámci tohoto článku na to, jak toto cvičení probíhá, a na pár doplňujících informací.

  1. Psa připneme na vodítko a stojíme. Případně uděláme pár kroků sem-tam.
  2. Nic nepožadujeme, jen psa pozorujeme (důležité)
  3. Když napne vodítko, ignorujeme (toto chování nechceme)
  4. Když je na uvolněném vodítku (toto chování chceme), dáme psovi pamlsek

Toto cvičení ve všeobecnosti neslouží na naučení něčeho nového, ale slouží na změnu pravděpodobnosti výskytu už existujícího chování. Pokud toto cvičení soustředíme na volné vodítko, každým pamlskem zvyšujeme pravděpodobnost výskytu chování „jsem na volném vodítku“. Představte si to jako vklad na účet „jsem na volném vodítku“. Čím vyšší částka na účtu, tím vyšší pravděpodobnost výskytu chování.

Jelikož chceme co nejvíc vkladů na účet, je dobré například podávat psovi, který tahá, jeho krmnou dávku (anebo část) tímto způsobem. Dát psovi, který má nějaký problém, na kterém chceme pracovat, granule do misky, je jakoo vyhodit tréninkovou možnost z okna.

Toto cvičení je výborné i na celkové zklidnění psa – když se zaměříme na chování „pes má všechny 4 na zemi“. Taktéž na trénink pozornosti, pokud se zaměříme na „pes se na mě podívá“…. V tomto kontextu nás však zajímá „pes je na uvolněném vodítku“.

Tvůrce cvičení je Dr. Ian Dunbar a je možné najít informace na internetu. Například na tomto odkaze: https://www.dogstardaily.com/training/all-or-none-reward-training

Pro zajímavost a případné další studium – toto cvičení je založené na tzv. „capturingu“ tedy na „zachytávání“.

Psí gentleman

Tak jako gentleman pustí dámu první do dveří, stejně tak je dobré, aby si váš pes nezvykal hrnout se po hlavě do dveří a jiných zúžených míst – aby uměl na signál zastavit a potom čekat na signál, že může jít.

Osobně bych tuto rutinu nepopsal jako „vůdce chodí vždy první“, anebo že dáváte „najevo svoji dominantní pozici“ – i když i takovéto interpretace existují. Z mého pohledu jde spíš o to, že to psa učí sebekontrole, trpělivosti a posiluje to vzájemnou spolupráci člověka a psa a taktéž se u psa vytváří návyk „nehrnout se za svým cílem po hlavě“ – což jsou všechno věci, které výrazně napomáhají naší snaze naučit psa, aby netahal.

Čekání na signál aplikujte i v jiných situacích, kde to má smysl, například při vystupování z auta a podobně.

Rituál začátku vycházky

Pamatujte, že – jak napsal Ralph Lindner v knize „Jak naučit psa, aby natáhl na vodítku“ – vycházka začíná už doma. To znamená, že už samotná příprava na výlet by se měla stát určitým rituálem, kdy pes klidně čeká (sedí/leží), než se obujete, oblečete, nasadíte mu obojek/postroj, případně vodítko. Následně v klidu vycházíte ven přes dveře.

Žádné hecování a rozdovádění psa před procházkou a připnutí vodítka poskakujícímu psovi. Žádné vyletění ze dveří „hlava-nehlava“ (souvisí s předcházejícím bodem).

Snížení kontrastu

Tahání může být i následkem přílišného kontrastu mezi tím, co je doma a co je venku – pes si říká: „Doma je nuda, ale venku mě čeká hra s člověkem a se psy, výběh, čůrání a kakání, pachy, koupání, trénink,…“ Je logické, že pes bude tahat, protože je natěšený.

Udělejte tedy život psa trochu zajímavým i doma. I doma se dají hrát hry, procvičovat různé věci, učit různé srandičky a podobně. Někdy je možné si udělat kratší procházku venku a zbytek společného času trávit aktivně doma.

Před samotnou procházkou dáme psovi možnost vypustit páru pomocí hry, anebo procvičováním už známých věcí – samozřejmě pokud jsme v situaci, kdy pes dlouho dodržoval domácí čistotnost a musí se jít akutně vyvenčit, tak mu to umožníme. Samozřejmě, když už přijde čas na procházku, nezapomínejme na náš rituál začátku procházky.

Psa se sebou občas vezmeme ven „jen tak“, ne jen na procházku – například vezmeme ho sebou, když jdeme vynést koš,… Je to stejný princip, jak popisuje Turid Rugaas v knize „Štěkání – zvuk psí řeči“. Pes, který nadšeně štěkal a vyl po naložení do auta, byl „vyléčený“ tak, že majitel začal svého psa brávat autem ne jen na úžasná a zábavná místa, ale i „jen tak“. Pes se naučil, že autem se nechodí vždy jen na vzrušující místa a tak začal být v autě klidnější – a přestal štěkat. Váš pes bude klidnější a chůze na vodítku se zlepší.

Buďme pro psa zajímaví a „následování bez vodítka“

Kromě výše popsaných cvičení je podstatné pracovat i na vzájemném vztahu s naším psem. Na to však recepty neexistují. Mějte na paměti větu Turid Rugaas z knihy „Tahání na vodítku“„Snažte se nebýt někým, od koho chce váš pes být co nejdále“.

Na skutečnost, že tahání psa bývá spojené i s nezájmem psa být v blízkosti člověka, poukazuje i Dr. Ian Dunbar. „Tahání na vodítku často maskuje skutečný problém a sice, že pokud byste vodítko neměli, byli byste pravděpodobně i bez psa (protože by utekl daleko od vás za něčím zajímavějším)“.

S tímto bodem souvisí i další cvičení, které můžete prakizovat – následování bez vodítka: Psa si pustíte navolno někde, kde vám neuteče – můžete začít v obýváku, na zahradě,… Začněte se procházet, přitom dělejte vždy přesný opak toho, co udělá váš pes. Pokud zahne doleva, vy zahněte doprava. Pokud zrychlí, vy zpomalte… a vždy ho povzbuďte, aby vás následoval. Například zvukem, který jste si vybrali při cvičení náleduj tah.

Pes se učí, že vy nenásledujete jeho, ale jestliže nechce, abyste se mu ztratili, musí následovat od vás. Taktéž se učí, že nejste předvídatelní – to všechno podpoří ochotu psa si vás sledovat a tedy i zvýší schopnost chodit na volném vodítku.

Cvičení na zlepšení ochoty psa s námi spolupracovat a věnovat nám pozornost, najdete i TADY.

10 (100%) 2 votes

Napsat komentář