Co je to výchova – z pohledu potřeb psa

Podle mé definice je výchova proces, který má dva cíle:

1. Naučit psa jak si naplnit své přirozené potřeby takovým chováním, které je přijatelné z našeho lidského pohledu. Příklad: štěně má přirozenou potřebu trénovat si zuby a čelisti. Úlohou výchovy je naučit psa, co kousat.
2. Naučit psa takové chování, kterým se naplní potřeba/požadavek člověka – majitele. Příklad: Pes „od přírody“ nemá potřebu zůstat doma sám. Člověk ale tento požadavek na psa v reálném praktickém životě občas mít bude. Úlohou výchovy je psa včas systematicky připravit tak, aby to bral jako přirozenou součást svého života.

Podívejme se v tomto článku zblízka na první aspekt – na výchovu z pohledu potřeb psa.

Mnohé vzorce chování jsou sice problémem pro nás lidi, avšak z pohledu psa jsou úplně v pořádku a směřují k naplnění nějaké přirozené potřeby psa. Je lepší psa včas naučit, jak si přijatelným způsobem naplnit svoje potřeby, než nechat psa, ať si zvolí svůj – pro nás potencionálně problematický způsob – a potom se snažit psa převychovat. Prevence je vždyjednodušší než převýchova.

Výchova z pohledu potřeb psa

Žádný vzorec chování neexistuje „jen tak“. Každé chování existuje, aby naplnilo nějakou potřebu. Příklad: Piji, abych uhasil žízeň. Utíkám/útočím, abych si zachránil život. Štěkám a okusuji nábytek, abych si snížil hladinu stresu a zvýšil hladinu endorfinu,…

Každé štěně – ať už se jedná o jakékoli plemeno – má určité základní, přirozené a tím pádem předvídatelné potřeby, které musí naplnit určitým chováním. Tyto potřeby se dají rozdělit na následující čtyři kategorie:

1. Vylučování
2. Kousání a žvýkání (čistění zubů, trénink čelistí,…)
3. Fyzická a mentální stimulace – trávení „volného času“, zábava
4. Kontakt, hra a interakce se členy sociální skupiny

Tyto potřeby musí být naplněné a štěně si rychle najde vlastní způsoby, jak to udělat. Nezná však automaticky naše pravidla a představy o tom, co je a co není přijatelné. Pes sám od sebe nemusí vidět rozdíl mezi močením na koberec a močením na trávník – z pohledu psa se jedná o úspěšné naplnění potřeby vylučování a hotovo. Pes nevidí rozdíl mezi hračkou, kterou jsme pro něj určili a mezi našimi drahými teniskami. Žvýkání jednoho či druhého je pro psa jednoduše naplnění potřeby trénovat si čelisti, případně zahnat nudu a podobně.

Takové chování není problémové z pohledu psa. Pes si neřekne: „Mám vážný žvýkací problém, musím vyhledat odbornou pomoc“. Chování je jednoduše chování – prostředek jak něčeho dosáhnout. Může však být problémové z pohledu člověka – a to tehdy, když se neshoduje se stylem života daného člověka, nezodpovídá jeho pravidlům a představám. Štěně však tato pravidla nezná, musíme je psa naučit. A to je úlohou výchovy – od prvního dne.

Výchova by se z tohoto pohledu dala definovat jako proces učení psa, jak si – pro člověka přijatelným způsobem – naplnit svoje přirozené potřeby dřív, než si štěně najde vlastní způsoby, které budou pro člověka potencionálně představovat problémové chování.

Můžeme si představit, že malé štěně, které k nám přijde, nám na základě svých přirozených potřeb klade otázky. Podívejme se na typické odpovědi, které štěně najde samo od sebe a na odpovědi, které doporučuji:

Problémové chování by se tedy dalo definovat jako selhání  trenéra/vychovatele zodpovědet štěněti všechny nebo jednu z těchto otázek.