Dr. Ian Dunbar na jedné přednášce vyslovil zajímavé porovnání mezi zdravotními problémy a problémy s chováním. Když léčíme nějakou nemoc, většinou stačí odstranit jednu příčinu (například nějakou bakterii) a s ní odstraníme více příznaků – například zvracení, bolest hlavy, teplotu…

Když však chceme změnit určité chování, bývá situace často přesně opačná. Musíme odstranit více příčin, abychom odstranili jeden „vnější příznak“. Za problematickým chováním se tedy často skrývá celá mozaika příčin. Některé díly skládačky se mohou na problému podílet větší, jiné menší mírou.

Pokud chceme pracovat na změně, z našeho pohledu, problematického chování, je potřebné zamyslet se nad širšími souvislostmi. V nejednom případě budeme muset zapracovat na vícero aspektech života našeho psa, které na první pohled s daným problémem nijak nesouvisí – můžeme hovořit o „nepřímých opatřeních“.

Tento článek pojednává o základních oblastech života psa, nad kterými je potřeba se zamyslet v rámci řešení problému.

Temperament

Představte si legendárního Tarzana, vychovaného v džungli. Když ho v dospělosti vezmete do civilizace a chcete, aby šel klidně vedle vás, vnímal vás, nebyl nervózní anebo agresivní vůči okolí, asi by se vám to moc nepodařilo. Taktéž by se vám nepodařilo ho v takovém stavu něco naučit. Nevyrůstal totiž mezi podněty, které ho najednou obklopují. Nepozná situace, které právě zažívá. Není na toto prostředí socializovaný a habituovaný – je na toto prostředí citlivý.

Přesně tak je to se psy – musí být navyknutí na dané prostředí, ve kterém chceme, aby potom fungovali. Jinak budou s vysokou pravděpodobností v takovém prostředí vystresovaní, neschopní vnímat, budou tahat a podobně – budou mít neklidný a nevyrovnaný temperament – budou z pohledu majitele problémoví.

Nejvhodnější a nejkritičtější období pro takovéto intenzivní seznamování psa se světem končí cca 5tým měsícem. Viz článek „Psi na Srí Lance a důležitost raných zážitků“. Po tomto milníku je to už těžší a těžší (pes se uzavírá) a ze socializace se stává re-socializace.

Čím starší pes, tím déle nám bude změna asociace a snížení citlivosti psa na určitý podnět a situaci trvat. Bez práce na klidném a vyrovnaném temperamentu a snižování citlivosti, aspoň na některé situace, se však určitě neobejdeme. Například při řešení tahání na vodítku: pes často tahá, protože je neklidný a snaží se rychle dostat někam anebo odněkud – tím tedy napíná vodítko. Pokud do našeho tréninkového plánu nezakomponujeme i práci na zklidňování temperamentu, nepomůže nám ani nejdůslednější trénink s vodítkem.

O socializaci a habituaci se dočtete hodně v knížkách Dr. Iana Dunbara – Before & After You Get Your Puppy anebo v knize Jean Donaldson – Lidé a psi: Střet kultur.

Chronický stres

Tento bod úzce souvisí s předcházejícím. Časté vystavování nepříjemným situacím a neschopnosti se s nimi vyrovnat, vede k chronickému stresu.

Stres jako takový není automaticky špatný – je užitečný a potřebný pro přežití (toto slovo je jen „kontaminované“, ve smyslu, že si s tímto slovem automaticky pojíme něco nepříjemné). Ve skutečnosti však neexistuje žádná činnost, žádný výkon, bez určité úrovně „dobrého“ stresu – eustresu. Pro zajímavost vztah stres-výkon popisuje Yerkes Dodsonův zákon, o kterém je možné najít dost informací na internetu.

Problémem je však vzpomínaný chronický stres. Jako chronický stres (anebo distres) se označuje stav intenzivního / dlouhotrvajícího stresu. Tento typ stresu je naopak neužitečný a škodlivý a je zdrojem problémů – zdravotních, s koncentrací, s pamětí… Takový stav je kontraproduktivní pro učení.

Je třeba vyhodnotit, jestli náš pes není v takovém stavu. Situace, které psa stresují je potřeba řešit / zmírnit / vyhýbat se jim (podle situace).  Projevy stresu se často vyskytují v kombinaci, osamotě nemusí být příznakem. Typické znaky stresu jsou:

  • Zrychlené dýchání
  • Potící se tlapky
  • Neschopnost najít si místo a v klidu si oddechnout
  • Časté záněty očí, uší, kůže
  • Zývání

O znacích stresu, příčinách a praktické rady najdete například v knize Turid Rugaas – Konejšivé signály: Na jedné vlně s vaším psem, nebo Linn Palm – Když jde štěně do světa.

Adekvátní fyzická a mentální aktivita

V případě, že pes nemá dostatečné vyžití, které zodpovídá potřebám plemene, může být takový pes nervózní, frustrovaný, znuděný – což může vést k, z našeho pohledu, problémovému chování.

Proto musíme každému psovi – i tomu, jehož role je „jen“ společenská – najít a dopřát adekvátní zaměstnání. Důležité je, že se nejedná jen o fyzické aktivity, ale i mentální.

Například to může být:

  • trénink různých srandiček (viz moje video Přines pivo)
  • pachová cvičení a hry (pro inspiraci viz např. „A.L. Kvam – Pachové práce aneb Království vůní“ a nebo DVD „A.L. Kvam & Turid Ruggas – Hry pro psí čenichy“)
  • autotrénink (viz můj článek a video)
  • interaktivní hry (inspiraci můžete najít na internetu nebo třeba v knize Hersenwerk pro psy – psí hlavolamy od trojice autorek H. Hejzlarová, I. Paštová, Š. Drábková.)

Důležitým je přívlastek „adekvátní“ aktivita. Jak by řekl Dave Lister z Červeného trpaslíka – „Ani hodně, ani málo, v tom je to umění…“.

Pes potřebuje nejen dostatek zaměstnání, ale i dostatek času a možností oddechnout si a zregenerovat. Příliš mnoho aktivity může být stejně tak problematická záležitost, jako její nedostatek.

Přirozený biorytmus psa má dva hlavní vrcholy – ráno a večer – mezičas tráví pes přirozeným odpočinkem. Vladimír Mikulica v knize „Poznej svého psa“ píše, že psi jsou schopní odpočinkem trávit až 18 hodin z 24. Taktéž Ralf Lindner v „Jak odnaučit psa, aby netáhl na vodítku“ uvádí, že pro dostatečnou psychickou regeneraci potřebuje pes odpočívat 17 až 19 hodin.

„Problémem“ jsou sociální vazby na své lidi. Pes má často potřebu své lidi doprovázet, „kontrolovat“ a účastnit se společenského dění své sociální skupiny. Samozřejmě není reálné, aby pes v lidské společnosti každodenně a přesně dodržoval takový režim. Aby byl však náš pes co nejvyrovnanější a nejklidnější a my se vyhnuli problémům, je naší úlohou ulehčit mu dodržování svého potřebného režimu:

  1. Psovi dopřejeme dostatečné vyžití v jeho vrcholech aktivity – ráno a večer.
  2. Případné intenzivnější dny kompenzujeme klidnějšími.
  3. Psovi dáme k dispozici kvalitní, pohodlný pelech. Nejlépe vícero – v každé místnosti, kde chceme, aby měl pes možnost oddechovat. Místo by mělo být co nejnerušenější a všichni by měli být poučeni, že tam se pes neotravuje.
  4. Psa vedeme k tomu, aby nás nepronásledoval po bytě a aby uměl v klidu relaxovat. Učíme ho určité samostatnosti. Můžeme se psem nacvičit například tzv. „Zastavující / uklidňující dlaň“. Nácvik popisuje Linn Palm v knize Když jde štěně do světa, na straně 101 (PLOT, 2011).

Vhodné krmivo

Krmení je důležité, protože strava i způsob podávání může mít vliv na chování. A to ze dvou hlavních důvodů:

  1. Jakýkoli fyzický diskomfort má vliv na náladu. Nálada má vliv na chování. A žaludeční a jiné těžkosti způsobené nevhodným krmením představují fyzický diskomfort.
  2. Chování je ovlivňované hladinami různých látek v těle. Přítomnost a hladina látek je ovlivňovaná stravou a reakcemi probíhajícími během procesu trávení.

Z tohoto důvodu je potřebné krmení věnovat pozornost. Krmivo by mělo zodpovídat plemenu, věku, fyzické aktivitě a zdravotnímu stavu psa. Otázku, čím krmit, vám lépe zodpoví veterinární lékař nebo specialista na výživu. Existují však určitá základní fakta, která je dobré mít na paměti. Jsou to:

  1. Původ proteinů je důležitý. Ne všechny zdroje proteinů jsou pro psa stravitelné a tedy využitelné. Jako „svatá trojice“ využitelných proteinů se uvádí vejce, kuřecí a lososové maso. Naopak proteiny rostlinného původu a vedlejší produkty živočišné výroby velkou biologickou hodnotu nemají. Často používané zdroje jsou kukuřice a pšenice, které jsou jednak těžko stravitelné a jednak jsou na ně psi často alergičtí.
  2. Umělá aromata a barviva korelují se zhoršenou schopností psa soustředit se a relaxovat.
  3. Rozdělování krmné dávky na víc menších částí je považované za zdravější, než podávání jedné velké dávky. Psí trávící soustava je sice po předcích uzpůsobená tak, aby byla schopná fungovat způsobem „najednou hodně a dlouho nic“, avšak rozdělování krmné dávky má následující benefity:
    1. Tělo tak umí potravu lépe zpracovat
    2. Napomáhá udržovat vyrovnanou hladinu cukru v krvi – výkyvy mohou být zdrojem problémového chování.

Pro štěňata se doporučuje 3 až 5 porcí a pro dospěláka alespoň 2 porce denně. Taktéž nesmíme zapomínat na to, že pes by měl mít před jídlem i po něm klid.

Zdravotní stav

V neposlední řadě je potřeba se zamyslet, jestli náš problém nemá zdravotní příčinu. Jak jsme už vzpomínali, jakýkoli fyzický diskomfort má vliv na náladu. A nálada má vliv na chování. Například v knize Linn Palm – Když jde štěně do světa, se vzpomíná švédská studie, která poukázala na souvislost mezi problémy se zády a problémovým chováním (konkrétně agresivitou).

Řešit na tréninkové úrovni něco, co má zdravotní příčiny logicky nepovede k velkému úspěchu a dobrý zdravotní stav je proto základem.

Závěr

Před tím, než začneme řešit nějaký problém, zodpovězme si tyto otázky:

  1. Nebojí se můj pes věcí, které ho obklopují?
  2. Není ve stresu?
  3. Má adekvátní množství nejen fyzické, ale i mentální aktivity?
  4. Má dost času na oddech?
  5. Krmím vhodným krmivem?
  6. Je můj pes zdravý?

Pokud jste po zodpovězení otázek zjistili, že máte s něčím problém, je potřeba na něm pracovat. Pokud jeden z výše uvedených bodů není splněný, může to brzdit a znehodnotit i ten nejlepší, nejpreciznější a nejdůslednější trénink.

10 (100%) 4 votes