Volný překlad, nebo chcete-li variace na úryvek, z knihy Dr. Iana Dunbara – How to Teach a New Dog Old Tricks.

Dog Dude: Ahoj pse.

Pes: Ahoj. Copak?

Dog Dude: Mám otázku. Proč se vy psi tak často chováte problémově?

Pes: Problémově? Kdo má právo rozhodovat o tom, jaké naše chování je problémové?

Dog Dude: Pardon. Tak budu konkrétnější. Proč vy psi tak často taháte na vodítku, žerete, co najdete na zemi, ničíte domácnost, štěkáte, vrčíte a koušete?

Pes: No to bude asi tím, že jsme psi. Asi by bylo divné, kdybychom létali, jedli pomocí příboru z talíře, četli knihy a luštili křížovky, mňoukali, bučeli nebo jsme podávali stížnosti a žaloby. Ne?

Dog Dude: No to asi ano. Už chápu. Vy psi se chováte tak, jak je to pro vás přirozené, potřebné a užitečné.

Pes: Ano, přesně tak.

Dog Dude: Ale – víš, i tak některé věci mohou být pro život v lidské společnosti nepraktické a pro lidi problematické. A nejen to, mohou být nebezpečné i pro vás – pro psy. Například takové tahání na vodítku vám může ublížit. Nebo sežerete ze země něco nezdravého.

Pes: Hmm… to asi ano. Ale potom je úlohou vás lidí – když se s námi rozhodnete žít – naučit nás, jak se chovat ve světě lidí. Jak si máme naplňovat naše přirozené potřeby tak, aby vám to vyhovovalo, bylo to bezpečné a bylo to vůči nám fér. Pokud nás to nenaučíte, my si zvolíme vlastní způsoby. A my psi vám do hlav nevidíme, tak se může potom lehce stát, že si zvolíme vlastní způsoby, které vám lidem zřejmě moc nevyhovují. Připadá mi to, jako byste nadávali rybičce, že se chová problémově, protože potřebuje vodu…

Dog Dude: Ano, to co říkáš, dává smysl.

Pes: A můžu se na něco zeptat teď já?

Dog Dude: Zeptej se.

Pes: Máte nás vy lidé vůbec rádi?

Dog Dude: Ano. Proč?

Pes: No – například vždy, když přijde můj majitel domů a já ho chci celý šťastný přivítat a vyskočím na něj, tak na mě křičí a odhání mě. Minule mi dokonce stoupl na tlapky, když jsem na něho chtěl vyskočit a pořádně ho oblízat. Až jsem zakňučel! Anebo mi jednou nastříkal vodu přímo do čumáku!

Dog Dude: No tohle! To tedy nezní fér. Asi nechce, abys za ním chodil. Kdybych byl na tvém místě, už za ním raději ani nechodím.

Pes: No – přesně to jsem si řekl i já, ale ještě se to zhoršilo. Začal všem povídat, že mám špatné přivolání, jsem tvrdohlavý, neposlušný a dominantní – taková hloupost!

Dog Dude: Hmm… tak víš co, zkus ho namísto skákání, přivítat sednutím si.

Pes: Sednout si! To je nápad! Vidíš, to mě nenapadlo. A přitom je to pro mě jednodušší a pro člověka příjemnější. Budu to tedy dělat takto. Ale víš, když mě samotného to nenapadlo a nikdo mě to nenaučil. Mohli mi to říct rovnou. Když jsem byl malé štěně, tak mě dokonce ve skákání ještě podporovali a zdálo se mi, že se jim to líbí.

Dog Dude: Máš pravdu, my lidé bychom vám měli asi častěji a srozumitelněji říkat, co bychom od vás chtěli. Nemáte to vy psi s námi věru lehké.

Pes: No, občas věru ne.

Dog Dude:  A nezkoušel jsi si o tom promluvit se svými majiteli? Zkus jim dát najevo, že se ti některé věci nelíbí.

Pes: No, to jsem už zkoušel, ale když dám najevo, že se mi některé věci nelíbí, nebo mě něco bolí nebo děsí, tak mi říkají, že jsem agresivní anebo dominantní. A doslechl jsem se, že těch, co si stěžují nejvíc, se lidé nakonec zbavují.

Dog Dude: To zní dost nefér… A můžu vám nějak pomoct já – mám někomu vynadat? Anebo proti někomu bojovat?

Pes: Ale ne! To všechno jen zhorší. Můžeš se ale pokusit vzdělávat, získávat zkušenosti a trochu přemýšlet. Vždyť si přece „Homer Sapiens“, nebo jak si to říkáte… A ti se chválí, jaké mají skvělé mozky! Můžeš zkusit být dobrým příkladem a chovat se ke svému psovi co nejslušněji a nejférověji. A potom můžeš zkusit šířit užitečné informace přes ty vaše internety a fejsbuky, nebo jak se tomu říká. To by možná mohlo pro začátek stačit.

Dog Dude: Dobře tedy. Zkusím to. Jdu začít hned teď. Tak zatím se měj.

Pes: Měj se. Já si jdu asi trochu zaštěkat, nebo něco rozkousat. Například tenisky. Tehdy se mi zvyknou moji lidé nejvíc věnovat, tak předpokládám, že to mají rádi.

10 (100%) 1 vote