Martin – The Dog Dude

DOGmata – anebo doktríny ve světě pejskařů

V každé oblasti existují fakta a existují názory. Klasické podmiňování je fakt. To, jestli pes smí nebo nesmí spát v posteli, není věcí faktu, ale názoru. Každý má vlastní zkušenost a má právo na svůj názor – to je jasné. Problém však může nastat, když názor někoho, kdo je autorita v oboru, zlidoví a začne se prezentovat jako fakt.

Někdo např. v televizi/knize vyjádří svůj názor. Někdo jiný si ho vyslechne a odprezentuje známému ve psím výběhu. Ten ho řekne svému kolegovi, kolega své sestře, ta to poví kamarádovi, který má také psa. V horším případě se to ještě po cestě zjednoduší a překroutí. Tyto názory jsou potom slepě přebírány a málokdo se zamyslí nad jejich logikou. Prostě se v ně věří a bere se, že je to prostě tak. Něco takového se označuje pojmem „dogma“. Jelikož se pes v angličtině řekne Dog, hodí se nám slovo DOGma v tomto kontextu o to víc 🙂

Typicky se jedná o názory na to, jestli psa pouštět do postele/na křeslo, jestli psa oblékat do různých oblečků, jestli psa krmit od stolu,… Majitelé psů často říkají větu: „Já vím, že se to nemá, ale…“.

Ale opravdu „se to nemá“?. A proč? Já osobně si myslím, že každý člověk se svým psem tvoří unikátní dvojici a má právo si sám rozhodovat o své rutině a svých pravidlech. Vy jste ten, kdo žije a sdílí domácnost se svým psem 24 hodin. Žádný trenér psů ani psí psycholog s vámi doma nežije. Nemusíte slepě přebírat jeho názory. Naučte se kriticky se zamyslet nad tím, jestli se jedná o fakt nebo názor a naučte se brát si do společného života se psem to, co se vám hodí a to, co pro vás funguje.

Také se snažte pochopit, že nic není automaticky problém. O tom, jestli je něco problém nebo ne, rozhodujete sami. Pokud několik let spáváte se svým psem v posteli a jste spokojeni vy i pes, je nesmysl sobě i psovi obrátit život naruby jen proto, že někdo v televizi řekl, že se to nemá.

Důležité však je, naučit se přijímat případné následky. Psa klidně můžete krmit od stolu. Vytvoří si pak ale návyk loudit, který bude poměrně těžké odbourat. Musíte s tím počítat. Jak řekla Lisa Simpsonová v klasické epizodě: „Nemůžete stvořit King-Konga a potom se hněvat, když zakopne o budovu.“ Jinými slovy – krmení psa od stolu a jeho následné loudění není problém sám o sobě, a pokud to vám nevadí, je to v pořádku. Pokud však nechcete, aby pes loudil, neměli byste ho od stolu krmit. Co je a není problém, určujete vy. Vy si určíte pravidla. Vy žijete se svým psem.

Příklad:

Já osobně psa od stolu nekrmím, ani mu nedávám zbytky. Jedinou výjimkou jsou kelímky od jogurtu, které s oblibou vylízává. Dávám mu je, protože z toho má radost a když má radost on, mám radost i já. Vytvořil si tak návyk v očekávání se dívat, když jím jogurt a očima mě popohánět: „Rychle to dojez a naval kelímek!“. Pro někoho jasný problém, pro mě ne – je to taková naše rutina a dohoda, že to je v pořádku. Podstatné je:

  1. od začátku jsem si byl vědom následků – očekávání psa, že dostane kelímek
  2. nezlobím se na psa, protože vím, že jsem ho to sám naučil
  3. pokud bych se rozhodl ho to odnaučit, vím jak
  4. když potřebuji „managovat“ (viz článek Prevence, převýchova a management – co je co?), vím jak
10 (100%) 3 votes

Categories: Praktický život, Úvahy, Výchova

Podmiňování – úvod » « Prevence, převýchova a management – co je co?

2 Comments

  1. my to máme nastavené tak, že jim klidne od stolu něco dam, ale POUZE, když mí psi nezebraji… to nedostanou nic, vyzenu je.. takže jsou u stolu a čekají v leze a s hlavou otočenou, jestli něco neupadne.. občas jsou vážně komicti, jak vytrvale „nezebraji“ 😂 dám jim jen když chci já, a oni to vědí, že za žebrotu dostanou vyhnáno..

  2. Já svého psa krmím masem. Když maso připravují leží a čeká až to bude hotové. Nemám s tím problém. Mám jej rád a když projeví, že má zájem. Klidně mu dám i ze své porce. To, že projevuje zájem mi vůbec nevadí. Můj pes nežebrá, ale cítí vůni masa a jako každá šelma má je rádo. Jsem k němu štědrý…

Napsat komentář

Copyright © 2020 Martin – The Dog Dude

Theme by Anders NorenUp ↑

%d blogerům se to líbí: