1) Temperament je víc než poslušnost

Temperamentem myslím množinu charakterových vlastností, které se týkají toho, jak impulzivně pes reaguje, jak je citlivý na různé podněty, jak reaguje, když se cítí ohrožený, jestli je schopný v klidu relaxovat a podobně.

Poslušností myslím formální trénink například pozičních povelů, jako sedni, lehni a podobně.

To, že temperament je důležitější než poslušnost, tvrdím ze tří důvodů:

  1. Už samotný klidný a vyrovnaný temperament dělá psa do značné míry ovladatelným i bez formálního tréninku. S takovým psem je život jednodušší než se psem, který má za sebou vítězství v soutěžích, má precizní poslušnost na povel, ale je například agresivní vůči psům, bojí se, nevydrží v klidu ležet v restauraci a podobně.
  2. Temperament je nejtvárnější v určitém kritickém období života psa, které končí přibližně v pátém měsíci. Naučit psa různé povely je možné v jakémkoli věku, ale ovlivňovat temperament, je s přibývajícím věkem stále náročnější a náročnější.
  3. Trénovat poslušnost psa, který je klidný, socializovaný a habituovaný je lehké. Ale resocializovat psa, může být velmi náročné navzdory tomu, že má naučenou poslušnost.

2) Výchova je víc než genetická predispozice

Samozřejmě, že mezi plemeny existují rozdíly – pokud by nebyly, tak by existovalo jen jedno plemeno. Jednoduše řečeno nám plemeno dává určitou predispozici:

  • co bude psa „od přírody“ bavit a motivovat
  • jak ochotně bude „od přírody“ spolupracovat s člověkem – věnovat mu svou pozornost
  • k jakému chování bude „od přírody“ inklinovat ve stavu ohrožení – útěk anebo útok

Od labradora můžeme očekávat, že ho bude bavit nosit věci v tlamě. Ovčák, který po generace úzce spolupracoval s člověkem, bude svou pozornost pravděpodobně věnovat ochotně a kavkazák, který po generace ochraňoval stáda, asi v případě ohrožení utíkat nebude.

ALE – všechno je jen predispozice a jelikož psi jsou schopní se učit, upravují během života své chování na základě zkušeností. Výchova není nic jiného než úmyslné a proaktivní manipulování následků a prostředí tak, aby pes získal takové zkušenosti, na základě kterých se bude chovat tak, jak potřebujeme.

Na závěr tohoto bodu parafráze veterináře a trenéra psů Dr. Iana Dunbara – mezi vychovaným labradorem a vychovaným huskym bude menší rozdíl než mezi vychovaným labradorem a nevychovaným labradorem.

3) Prevence je důležitější  než převýchova

Přirozené potřeby psa jsou nám známé a stejně tak jsou nám známé věci, které my lidé od psa budeme vyžadovat, abychom si vzájemný život, co nejvíc užili – tím pádem záležitosti „co je potřeba psa naučit“ a „na jaké situace a podněty ho navyknout“ jsou předvídatelné a víme o nich dávno před tím, než se naše budoucí štěně vůbec narodí.

Taktéž množina problémů, které majitelé psů řeší, se z drtivé většiny opakují – takže i to „jaké problémy obvykle existují“ je předvídatelné.

Logicky – pokud je něco předvídatelné, tak se na to můžeme připravit a přistoupit k tomu proaktivně. Prevence je lepší a jednodušší než převýchova. Naučit se něco hned správně je lepší, než se to potom přeučovat – a to neplatí jen o výchově psa.

10 (100%) 1 vote