Nejrozšířenější teorie o původu domácího psa je, že pes pochází z vlka (viz můj článek Tajuplná cesta k domácímu psovi). Vlka a psa však odděluje víc jak 100 000 let evoluce strávených v rozličných životních podmínkách. Je tedy logické, že pes a vlk se dnes od sebe odlišují jednak vzhledově, ale i uvažováním.

Proč se chování vlka a domácího psa porovnává?

Etologie – nauka o chování se zvířat – je obor, kterého podstatou je pozorování, porovnávání, domněnky a dohady. Jak píše Vladimír Mikulica v knížce Poznej svého psa: „Mnoho prvků v chování se domácích zvířat bylo objasněných až tehdy, když se porovnalo jejich chování s projevy divoce žijících příbuzných.“

Dále se dočteme: „Čím bližší má psovitá šelma k domácímu psovi, tím cennější jsou pro nás znalosti jejich projevů a chování.“ A která šelma má nejblíže k domácímu psovi? Je to vlk.

Jaroslav Kvasnica označil domácí psy ve své knize Krajina s vlky: Honba za přízrakem Gévaudanu jako „vlčí vyslance ve světě lidí.“ Hned však upozorňuje: „Avšak oba světy, i když jsou si v mnohém velmi podobné, není možné zaměňovat.“

Na to nezapomínejme – jakkoli má vlk a pes k sobě blízko, jsou to už dva rozdílné živočišné druhy: „Psi se velmi (VELMI) liší od vlků. Psi domácí byli selektivně šlechtěni tisíce let, aby byli méně bázliví a lépe přizpůsobeni životu s lidmi. Kdyby vlci a psi byli stejní, sdílelo by mnoho lidí domov s vlky.“ – píše se v knize Psí dominance: Mýtus nebo skutečnost?.

Hned v úvodu vzpomínané knihy se také dočteme: „Pokud si budete po přečtení této knihy pomatovat jen jednu věc, byl bych rád, kdyby to bylo to, že pes je pes a ne vlk převlečený za psa.“

Zdroj fotografie vlka: commons.wikimedia.org

Proč si uvědomovat rozdílnost vlka a domácího psa?

V první řadě proto, abychom bezhlavě nepřenášeli vlčí chování na chování domácího psa. Například, když vám někdo bude radit, jak se chovat k vašemu psovi s odůvodněním, že tak to přece dělají vlci. Když si uvědomíme, jak moc se pes a vlk od sebe liší, uvědomíme si také, že to, že něco dělají vlci, není argument pro to, abychom se to snažili aplikovat na psa domácího.

Některé praktiky a rady odůvodněné právě tím, že se tak chovají vlci, dokonce ani nevycházejí ze skutečného chování divoce žijících vlčích rodin. Tyto rady mají kořeny zřejmě v pozorování vlků žijících v zajetí nebo je původ těchto metod neznámý. Na toto téma doporučuji krátkou (ale zato informacemi nabitou), vtipnou a poutavou knížku Psí dominance: Mýtus nebo skutečnost? od Barryho Eatona.

Bezhlavé přenášení chování těchto dvou živočišných druhů může vést ke zbytečně tvrdému režimu vůči psovi anebo k nedorozuměním. Dr. Ian Dunbar vyslovil k této věci následující tvrzení: „Snaha naučit se od vlků, jak se máme chovat ke svým psím mazlíčkům, má asi takový smysl, jako kdybychom si řekli: „Chci být lepším rodičem, tak se podívám, jak to dělají veverky!“.

Dodejme ještě jeden postřeh ze vzpomínané knížky Barryho Eatona: „My pocházíme z opic, ale nechováme se, ani nemyslíme jako ony. Bez ohledu na společné předky jsme úplně jiná zvířata. Stejné je to u psů a jejich předků.“

Proč jsou vlk a pes domácí odlišní?

Kořeny spolupráce mezi člověkem a psem jsou v zjištění výhod, které oběma druhům přináší život ve vzájemné blízkosti. Od počátků spolupráce po současnost uběhlo tisíce let. Pes se změnil ze dvou hlavních důvodů:

  1. Umělá selekce: Člověk se postupně učil cíleným výběrem – šlechtěním – některé vlastnosti psa rozvíjet, jiné potlačit v závislosti od praktických potřeb člověka. Jiné atributy jsou žádoucí u pastýřských psů, jiné u psů loveckých, atd. Vlk se nezměnil.
  2. Změna životního stylu: Smyslem života divokých vlků je v podstatě lov a výchova potomstva. Na druhé straně pes domácí má o potravu postaráno (ve většině případů) a taktéž rodičovství se domácích psů netýká. Do psího života také přibylo mnoho aktivit, které vlci neznají – různé hračky, sporty, lidská společnost, venčení, hlídání stád, zachraňování, vodění nevidících, atd. Vlk se nezměnil.

„Vlci musí pro přežití poznat mnoho věcí, psi potřebují poznat jen nás.“ – píše se v knize Jaroslava Kvasnici Krajina s vlky: Honba za přízrakem Gévaudanu.

Z uvedeného vyplývá, že pes se liší od vlka jednak morfologicky a jednak uvažováním. Umělou selekcí jsme vyšlechtili psy vypadající velmi odlišně od vlka a kteří se taktéž liší mezi sebou v rámci druhu. Psy jsme zbavili „vlčích starostí“ a vnesli jim do životů úplně nové aktivity.

Doporučená literatura:

Barry Eaton: Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost? Plot, 2010.

Jaroslav Monte Kvasnica: Krajina s vlky: Honba za přízrakem Gévaudanu. Élysion, 2009.

Jaroslav Monte Kvasnica: Jantarové oči. Élysion, 2011.

Uložit

8.7 (86.67%) 3 votes