Tahání na vodítku je jeden z častých problémů, které majitelé psů řeší – ne-li nejčastější. Tak jako při všem, i tady platí, že prevence je jednodušší než přeučování notorického tahače.

Preventivní „protitahací“ opatření praktikované od štěněcího věku zahrnují v podstatě stejné aspekty jako převýchova pubertálního/dospělého tahače. S přibývajícím věkem je však změna návyků těžší a těžší.

Je to i proto, že tahání na vodítku není jen o tréninku s vodítkem, ale je to z velké části i o práci na klidném a vyrovnaném temperamentu psa. Pes, který je neklidný, bojí se, je citlivý na podněty atd., nikdy nebude chodit klidně na vodítku. Něco takového by bylo – jak říkávala jedna moje paní učitelka na základní škole – „Nad lidské síly!“. A co teprve pes? To by musel být mistr sebeovládání. Takový pes je plný adrenalinu, snaží se buď rychle dostat někam nebo odněkud. A tím napíná vodítko.

V sérii článků se podíváme na několik tipů, rad a opatření, které vám mohou být při přeučování tahače nápomocné – nečekejte však univerzální lék, který okamžitě a zázračně zabere. Určitě se podívejte i na článek „Co je třeba zohlednit v rámci řešení problémového chování„. V rámci převýchovy tahače podnikněte opatření vyplívající z výše uvedeného článku.

V tomto prvním článku o tahání si vysvětlíme, co to  chůze na vodítku je, proč vzniká problém s taháním a jaká mít při učení reálná očekávání.

Co je co

Nejprve je potřeba si uvědomit, co chůze na vodítku vlastně je. Často se mixuje dohromady s chůzí u nohy. Není to však to stejné. Nejednou se stane, že člověk, který si myslí, že chce naučit svého psa chůzi u nohy, ve skutečnosti chce naučit chůzi na uvolněném vodítku. Abychom předešli nedorozuměním, podívejme se na to, co je co:

Chůze u nohy – o tomto není tento článek

Chůze u nohy je poziční cvik. Tedy pes se učí, že má být v určité pozici – u nohy. Cíl psa není nikde v dálce, ale jeho cílem je noha psovoda. Pes se snaží držet u nohy bez ohledu na to, jestli a kam se noha pohybuje – a bez ohledu na to, jestli je anebo není na vodítku.

Pes nemá „volno“, ale je ve střehu a sleduje nohu. Tento cvik se nevyžaduje na dlouhé vzdálenosti a běžný člověk v praxi tento cvik ani až tak nepotřebuje.

Já ho mám nacvičený se svým psem momentálně jen na základní úrovni.

Chůze na volném vodítkuo tomto je tento článek

Naopak chůze na vodítku nevyžaduje od psa, aby se držel v konkrétní pozici, ani aby byl ve střehu. Pes má v podstatě „volno“ a jeho potencionální cíle jsou všude okolo. Má však udržovat vodítko volné, neměl by se s námi přetahovat a pokud možno neplést se pod nohy 🙂

Jakmile se vodítko napne, pes by se neměl do něj „opřít“, ale naopak, měl by v rozumně rychlém čase povolit/zpomalit/zastavit. Trénink chůze na uvolněném vodítku je v podstatě o tom, že:

  1. snižujeme pravděpodobnost, že pes vodítko napne
  2. učíme psa, že když ho někdy napne, nejlepší, co v této situaci má udělat, je ho znovu povolit (zpomalit, zastavit,…). Pes totiž přirozeně jde do protitahu, když cítí tah na krku – je to nepodmíněná reakce. Proto je úlohou člověka, aby psa naučil (vytvořil podmíněnou reakci) opačné chování – že má vodítko uvolnit.

Proč psi tahají

V praxi se jedná buď o jeden z uvedených problémů, o variaci na některý z problémů anebo o vzájemnou kombinaci:

Problém 1 – Pes se naučil, že taháním se dostane tam, kam chce na základě tohoto scénáře:
  1. Pes vnímá svět okolo jinak než člověk a různé okolní stimuly, které člověk ani nevnímá, mohou být pro psa nesmírně důležité a lákavé. Je přirozené, že pes by tyto předměty rád prozkoumal a proto se stávají cílem, ke kterému se chce pes dostat:
  2. Pes se vydává na cestu ke svému cíli. Chůze psa je rychlejší než chůze člověka, proto logicky dochází k napnutí vodítka. Pokud člověk následuje psa, pes se přibližuje ke svému cíli, což je „odměnou za napnuté vodítko“ (pozitivní posilnění tahání). Pes se učí, že tahat je výhodná strategie chování. Pes sice cítí tlak na krku, ale motivace dostat se k cíli, vyhrává nad snahou vyhnout se tlaku na krku:
  3. Pes se dostává k cíli, čímž se tahání definitivně potvrdilo jako výhodná strategie na základě pozitivního posilnění. Pes i člověk zastavili, vodítko se uvolnilo, čímž zmizel nepříjemný tlak na krku a tím se „odměnila“ snaha psa, dostat se k cíli taháním, tentokrát na základě negativního posilnění:
Problém 2 – Pes nemá zájem jít v blízkosti svého člověka:

Pokud pes z jakéhokoli důvodu nemá zájem zdržovat se v blízkosti svého člověka a zajímá ho všechno ostatní, tak v případě, že je mezi psem a člověkem vodítko, logicky se bude napínat.

Problém 3 – Zvýšená hladina stresu:

Pes je příliš vzrušený z okolních podnětů. To znamená například zvýšený adrenalin, zvýšený krevní tlak, zrychlenou přeměnu tuků na cukry – zkrátka nastavení těla na vysoký výkon (stres). Tento nával energie se musí na něčem projevit. Například, že pes zrychlí chůzi a tím se vodítko nutně napíná.

Taktéž se pes může ocitnout v prostředí, ve kterém pociťuje strach a snaží se uniknout ze situace – vodítko se opět napíná.

Reálná očekávání

Při učení chůze na volném vodítku (tak jako při učení čehokoli jiného) je potřeba mít nejprve reálná očekávání:

  1. I když budeme trénovat od rána do večera, budou občas situace, kdy pes vodítko napne. Nic není na 100%, jak jsem už psal v článku „Mýtus o 100% poslušnosti„. Reálné je očekávat, že pes bude chodit klidně na volném vodítku ve standardních, běžných situacích, které zažíváme. Aby v situacích, kdy vodítko napne, v rozumně rychlém čase zpomalil/zastavil, uklidnil se a my mohli pokračovat dál. Naším cíle by neměl být stav dokonalosti, ale stav, kdy se nebudeme při myšlence, že jdeme se psem na výlet nebo na procházku, bát a stresovat se.
  2. Pokud jsme už u psa vytvořili tahací návyk, převýchova bude trvat delší dobu. Tahání je pro psy jedna z nejsilnějších „drog“.

Na několik protitahacích opatření a cvičení se podíváme ve druhé části tohoto článku.

10 (100%) 7 votes