Abychom mohli psa efektivně vychovávat, trénovat a žít s ním, potřebujeme, aby nám ochotně věnoval svou pozornost. Výchova a trénink je o komunikaci, předávání informací psovi. A nemůžeme někomu předat informaci bez toho, aby nám on nejdřív věnoval svou pozornost.

Pes musí být v první řadě schopný věnovat nám pozornost – tedy musí být správně socializovaný a habituovaný. Za druhé v tom pes musí vidět smysl – musíme být „následováníhodný“.

Chybou je, snažit se získat pozornost psa pomocí pamlsku – pozor, pamlsek je výborná pomůcka pro výchovu a trénink, avšak musí být použitý správně. A získávání pozornosti v situacích, kdy nás pes ignoruje, není správné použití. V tomto kontextu je totiž náročné pamlsek odbourat a v praxi potom hrozí, že když nebude pamlsek, nebude pozornost – a z výborné pomůcky se stane úplatek. O tom však detailněji jindy.

Je vhodné pojmout pozornost jako samostatný cvik a praktikovat určitá cvičení, která potom vedou k tomu, že když budeme potřebovat, aby se na nás pes podíval, učiní tak s vysokou pravděpodobností. Jednou takovou hrou na pozornost je cvik, který nazývám „Kuk“. Probíhá následovně:

  1. Do sevřené pěsti umístíme pamlsek
  2. Necháme psa, ať dělá, co uzná za vhodné – pravděpodobně bude ruku olizovat nebo očichávat
  3. Po čase začne zkoušet jiné strategie, jedna z nich dřív nebo později bude, že se na nás podívá
  4. Okamžitě použijeme slovní odměnu, například „hodný“ a potom otevřeme dlaň a necháme psa sežrat pamlsek
  5. Opakujeme
  6. Všimneme si, že čas za který se pes rozhodne podívat se na nás, aby získal pamlsek, se zkracuje – pes se na nás podívá s vyšší pravděpodobností
  7. Prodlužujeme čas, po který se na nás pes musí dívat, aby se ozvalo „hodný“ a aby dostal pamlsek: nejdřív jednu sekundu, potom dvě a tak dále
  8. Pes hru pochopil a ví, že pokud chce pamlsek, musí se na nás podívat
  9. V tomto bodě pokud chceme, můžeme začít používat slovní povel, na který chceme, aby se na nás pes podíval. Například „kuk“. Vyslovíme ho před tím, než se na nás pes podívá, což už v této chvíli umíme předpovídat.

Pes se učí, že podívat se na nás je efektivní strategie. Můžeme potom praktikovat to, že před tím, než dáme psovi hračku, musí se na nás podívat. Před tím, než mu dáme volno, musí se na nás podívat; před tím, než mu otevřeme dveře, musí se na nás podívat,…

Cvičení trénujeme v kuchyni, obývacím pokoji, během procházky,… Náročnost (rušivost) prostředí zvyšujeme postupně. To, že pes reaguje na „kuk“ v obývacím pokoji anebo na zahradě neznamená, že to automaticky bude zvládat například i ve výběhu mezi psy – avšak tam se potřebujeme dopracovat – postupně.

Samozřejmě je potřené zapojit empatii a zdravý rozum. Nemusíme to vyžadovat vždy. Nechceme, aby se z toho stala buzerace. Co chceme je, aby strategie „podívám se na svého člověka“ byla pro psa automatičtější a přirozenější než například „zaštěkám“, „vyskočím“, a podobně.

Uložit

6.7 (66.67%) 3 votes